KAPITOLA 5
Osmdesátá léta
Náš neznámý člen klubu se stává vedoucím kroužku mládeže při Domě pionýrů a mládeže v Roudnici n.L. Díky obětavým děvčatům, která tam pracovala dostává klub alespoň nějaké finance na baterie, na oplátku se pro DPM dělá mimo jiné i náborová monstr akce do radiokroužku v okolí bývalé střelnice. V tu dobu už je předsedou radioklubu a práci v roudnických strojírnách vyměnil za funkci okresního technika pro radiové spojení tehdejších požárníků. Konečně vlastní kancelář a vlastní dílna, kde se opravují drobnější závady, je tu měřicí technika, osciloskopy, analyzéry, není to k zahození.
Problémem radioklubu se opět stává místo, kde je klubová stanice. Asi tři roky se tu dá jakž tak vegetovat, lze i zatopit, uhlí přiváží v pytlích Jirka OK1JOK, ale situace je neudržitelná. Někdo by měl zatopit než se klub sejde, není kdo by to udělal. Voda je tím pádem do domku zastavena, aby nezamrzla. Navíc se začíná od domku odtrhávat přístavba, ve které je záchod a koupelna. Přístavba je také jednopatrová. Po zhruba jednom roce se už dá do mezery ve zdi strčit celá ruka, pak prasknou i odpady a záchodová přístavba už jen visí na nefunkčních vodovodních trubkách .
Přibližně v roce 1983 dojde dokonce i k tomu, že se stropem půdy propadne jedno děcko z kroužku, ale naštěstí se to obejde bez sebemenšího zranění. Klub vegetuje do zimy, ještě se jede tzv. Silvestrovský provoz, kdy náš předseda, onen neznámý, který vás provází tímto příběhem, s rodinou vysílá do půlnoci z klubu. Přišel jen budoucí OL4VHH, Martin. Nikdo jiný se nedostaví.
Ještě té zimy je radioklub sezván na společné sobotní dopolední „vysílání“ Vláďou OK1AFI. Předseda přijíždí jako první, zatopí a postupně se sejde několik členů a pár děcek z kroužku. Dole zatím něco kutí parta chlapů v montérkách. V 11 hodin přijde jeden z nich nahoru a ptá se, kdy se budeme teda stěhovat, že za hodinu přijede buldozer a domek zbourá. Všichni jsou v šoku. Teprve teď OK1AFI řekne, co nedokázal říci dříve. Dole je připravený traktorový valník. Na něm 10cm sněhu. Do této „peřiny“ pokládáme Lambdu, Otavu, Boubína, v dece vynášíme kamna ve kterých se ještě topí. Přihazujeme ještě něco, stůl ,pár židlí, deníky. Přijíždí traktor a věci putují opět do objektu strojíren, tentokrát až na druhém konci města, do skladu propagačního materiálu Roudnických strojíren. Vše končí mezi rudými transparenty, vlajkami a nástěnkami. Když se vracíme kolem jedné k domovu, domek už nestojí a vše co jsme nestihli odvézt skončilo v sutinách. Tak skončilo stěhování sedmé.
Dům pionýrů a mládeže
Tehdejší centrálně řízená mimoškolní výchova mládeže byla soustředěna pod podobné instituce. Ty spolupracovaly se školami, družinami mládeže a staraly se o smysluplné využití volného času dětí. V Roudnici bylo v DPM několik kroužků, chyběl kroužek elektrotechniky či cokoliv v tomto oboru a tak DPM uvítal nabídku, že mu radioamatéři pomohou se založením a vedením. OK1 KNI se tak stěhovala po osmé.
Radiokroužek při Domě pionýrů a mládeže, to byla jediná možnost jak pokračovat v začaté práci. Přivezl se bzučák , klíč a nastaly pokusy s CW, neúspěšně, jako mnohde jinde. Byly nám zakoupeny docela solidní stavebnice a tak děcka bastila přímosměšující přijímače, klopné obvody, jezdilo se na soutěže v této činnosti a hlavně, pořádala se letní i zimní soustředění. V dobách letních a zimních prázdnin většinou rodiče uvítali možnost zbavit se na týden svých ratolestí.
Vzhledem k tomu, že pracovníci školství nesouhlasili s umístněním klubové stanice v prostorách DPM, přepisuje se QTH do bydliště OK1DNQ a vysílá se z bývalé spíže, kterou uvolnila obětavá OK1UNQ. Z prostoru o rozměrech 130x150 cm se tak stává deváté stanoviště OK1KNI a klub se v podstatě rozdvojuje i když s DPM stále spolupracuje.
Děcka se po dva roky scházela s několika dospělými v zapůjčených prostorách a tou třešničkami na dortu byly už zmíněná soustředění. Obětavá děvčata z DPM zajistila chatu teplických skláren „Česká brána“ na Moldavě a kolektivka žila dvoukolejně, dospělí většinou odpadli a tak mládež a dva někdy tři lidé nesli vše na svých bedrech. Jana OK1UNQ, Vlasta OK1DNQ a pomohl i Jirka OK1JOK. Byly to ovšem doby úspěchů, paradoxně v dobách, kdy OK1KNI neměla vlastně žádné podmínky ke své existenci. A v tu dobu se uskutečnily další radioamatérské tábory a to opět na Moldavě, pak v Leské ve středohoří a nakonec v jižních Čechách nedaleko Čimelic. Zajímavé je to, že na tábory jezdili i mladí z jiných kolektivek, z Lovosic a Litoměřic. Mezitím se připravil i celostátní seminář KV a vydal se sborník, tehdy první, který se zabýval i použitím počítačů v radioamatérské činnosti. V onu dobu se konal i okresní přebor v ROB (hon na lišku) pořádaný rovněž klubem OK1KNI. Na konci tohoto období bylo získání chaty. Byl to finský domek s plynovým vytápěním v zámeckém parku, pár kroků od Domu pionýrů. Stěhování desáté a poslední.
Po zmíněném KV semináři byla částka utržená za prodej sborníků kolektivce OK1KNI odebrána OV Svazarmu a členové, kteří po léta pracovali s mláděží a vychovali pro OK1KNI deset držitelů OL licencí byli vystaveni značnému tlaku.(poznámka: „okresní klub“ reprezentovaný OK1KKP vychoval za zcela jiných podmínek pouze tři držitele OL .) Vedení kroužku mládeže z OK1KNI odešlo a jednalo se na Okresní radě radioamatérů i o odebrání licence OK1DNQ.
Tomu zabránila aktivita Tondy OK1GW a kolegů v radioklubu Ústavu pro výzkum pevných látek v Praze, kam byli tito členové přijati. Svou úlohu v tom také sehrál Petr OK1DAE, který celou záležitost organizačně zajistil. Nutno si uvědomit, že v té době bylo povinné členství ve Svazarmu a vydání licence pro vysílání bylo podmíněno souhlasem klubu, OV Svazarmu a jinými organizacemi. Úspěšná a aktivní léta klubu se tím uzavřela. Klub, který už neměl tak pevné vazby na DPM se stěhoval podesáté a naposledy, do zmíněné chaty,kterou pro OK1KNI těsně před svým odchodem zajistil přes tehdejší MěV KSČ Vlasta OK1DNQ jak je možno vidět z dochovaných dokumentů. I takto se v té době muselo jednat. Veškerá činnost ustala a klub přišel i o poslední zbytky toho co měl. Zbyla jen Otava, Boubín a pár věcí roztroušených po bytech členů. Privatizace vrátila i zmíněnou chatu do rukou majitele zámku. Klub po nějakém čase nikdo nedokázal přihlásit jako organizaci na ministerstvo vnitra a zanikl. Krátce před tím došlo k neshodám mezi členy a k odvolání vedoucího operátora. Nezachovaly se ani deníky, stará licence, vzácné QSL lístky, diplomy, nic. Poslední vedení OK1KNI tak, bohužel, nezabránilo pádu roudnického radioklubu, ze kterého se už nikdy nevzpamatoval. Lobkowitzové nechali nepůvodní stavby z parku odstranit a tak po Domu pionýrů a po posledním stanovišti OK1KNI nezbyla ani stopa.
Když se po letech hledaly nějaké zbylé dokumenty, na setkání ve Štětí v r. 2011, bylo Vláďou OK1FLB, nyní OK1VL, který byl posledním předsedou a VO, sděleno, že se nezachovaly žádné písemné dokumenty.