V tu dobu publikuje Pepík Kordač OK1NQ, vysílač s třemi tranzistory OC170, oscilátor a dva v PA, oscilátor byl s krystalem v pásmu 160m. Bylo to v rubrice Amatérského rádia  MY OL nebo tak nějak. A právě tohle schéma přivedlo ke dveřím radioklubu mladíka, který neznal jen tu jedinou schematickou značku a tou byla značka pro krystal. U dveří s železnou litou klikou ,na kterých se skvěla plechová cedulka Radioklub Roudnice n.L. OK1KNI, byla ještě mříž a na ní bytelný visací zámek. 

    Zamčeno . Podle cedule na které bylo napsáno – klubový den středa od 16 hodin, přichází následující týden ve středu, nikde nikdo. Zamčeno. Po několikáté návštěvě sesmolí prosbu o vysvětlení a tento  „dopis“  zasunuje viditelně mezi mříže. Po dlouhé době se jde opět podívat zda mezi mříží nebude lístek papíru s vysvětlením značky u které je napsáno xtal. Opět nic a tak asi po dalších dvou měsících jde opět ke dveřím. Tam je zastrčen jiný papírek a na něm vysvětlení o jakou součástku se jedná. Je tam i pozvání do klubu. Kdo ho psal ? Nikdy se to nedověděl. Plný očekávání je další středu u dveří, které jsou,  jak jinak, zase zavřené. A další týdny opět. Asi po roce si jde zjistit, co se u oněch dveří změnilo. Nic, jen křídou je napsáno: „Vchod  přes dvůr“. Klíč u OK1ARJ. A tak zajde do přízemí a zahne vpravo  a u jiné otevřené mříže zastihne nějakého pána, který cosi vyštipuje z nějaké krabice. Prý kukačku,  signalizační element ze starého zařízení po německé armádě. Kdo to byl ? Neví.

    Dveře radioklubu zůstávaly ovšem stále zavřené  a tak se stalo, že radioamatérstvím se  prokousává sám. Kupuje svá první Amatérská rádia. Obdivuje se Kubešovu přijímači pro Hon na lišku a staví svoje první krystalky, cívky si vysoustruží na dřevosoustruhu ve školní dílně a navine je drátem ze starého stykače. Překvapením je, že ho učitel   dílen, Brestl, podporuje a umožňuje samostatnou práci.  Vyrábí s pomocí kamarádova tatínka pistolovou pájku a pak první lampové rádio s elektronkou KC1. Pak už je to dvoulampovka ze dvou  RV. Z nedostatku financí si pro rádio s KC1 vyrábí i louhové články  ze sklenic od jogurtu a tím rádio napájí do anody, žhavení je na monočlánky. Radioklub pro něj přestává existovat,  má jiné  klukovské  starosti.  Ale i tak občas zavadí o přítomnost radioamatérů ve městě. Na jedno své rádio přijímá silnou stanici, která dává QTH Roudnice. Zapisuje si ji na okraj knihy, pod článek o morseově abecedě,  včetně data a času. Rozumí bezvadně, stále se ještě vysílá AM. 

    Posléze přichází  období, kdy podlehá vábení dívčích vlasů a během středoškolského studia si jen občas  pohovoří s kamarádem, Mírou Machotkou, který se rádiích vrtá. Sám raději provozuje školní divadlo, rediguje občasný  školní  časopis,  s partou nadšenců se věnuje trampování v přírodě a hře na kytaru.  V radioklubu se pomalu rozbíhá činnost o které je řeč  ve vzpomínkách OK1CH a náš pozorovatel odchází po střední škole a krátkém pracovním zařazení  na dlouhé dva roky na vojnu.

    Legendární rok 1968 je rovněž zasutý v nevyřčených vzpomínkách a roky další jsou stále zahaleny rouškou neochoty pamětníků o té době vypovídat.  Pravdou je, že v době, kdy radioklub s kolektivkou  OK1KNI vedl OK1CH, byl prosperujícím klubem. Podařilo se stabilizovat členskou základnu a práce s mladými přivedla do klubu i některé rodiče. Na začátku sedmdesátých let byli v klubu dva držitelé licence třídy mládeže OL.  Jirka Kuchta a Mirek Kubík. Jak dalece se zasloužil jejich mateřský klub na stavbě jejich zařízení se neví, jsou ovšem doloženy účty za nákup ladicích kondenzátorů z tehdejších dílen Svazarmu v tehdejším Gottwaldově, které hradil  Kubík a je zachována rozsáhlá korespondence, kde si OL vysvětlují jak na to, posílají si schémata i součástky. Ani při rozhovorech s bývalými OL není zřejmá pomoc klubu, nicméně podporu museli mít, jak je zřejmé z některých fotografií.

    Pod hlavičkou OK1KNI se začínají rodit první úspěchy liškařů, tedy závodníků v radiovém orientačním běhu. Kuchta a Kubík slaví mnohem větší úspěch v tomto oboru než na poli vysílání. Členem klubu je v tuto dobu i Míla Rajchl OK1DRM, který je vývojovým pracovníkem  Radiotechniky Teplice. Podílí se přímo na vývoji přijímačů pro ROB a tak se díky dokonalé znalosti a fyzické kondici stává i mistrem republiky, Kuchta dokonce juniorským mistrem Evropy. Druhý jmenovaný dostává posléze značku OK1JOK, Mirek Kubík už se po vojně věnuje jiným aktivitám a z Roudnice se stěhuje. Podobný osud potkává i Jendu OK1CH a Jirku OK1ARJ, kteří se krátce po  sobě s Roudnicí loučí.

    Aby toho nebylo málo, přichází radioklub o první z tří místnosti obecního vězení, město potřebuje  šatny pro obecní zaměstnance a upravené místnosti se k tomu hodí. Radioklub se stěhuje  do posledních dvou místností do bývalého skladu civilní obrany a chodbu přepažuje příčka. Radioklub se tak stěhuje do místností s prasklými radiátory, vlhkých , s opadanou omítkou,  přístup je zadem ze dvora.  Je to už páté stěhování  klubu v jeho historii.

    Radioklub se jen stěží probouzí ze šoku, v jedné cele je chaoticky nakupený materiál včetně dvou vysílačů KUV, na podlaze se povalují stovky elektronek, na stolech RO21 celé i vraky. V druhé cele teče po podlaze voda z prasklého topení, příčku v chodbě už nikdo z této strany nenahodil a v chodbě se kupí staré papíry a trosky nábytku, podlahy jsou shnilé, částečně nahrazeny betonem.

    Onen mladík, o kterém je stále řeč inkognito se vrací z vojny, žení se a po pár letech je postaven před řešení zapeklitého problému.  Jeho syn se domlouvá s kamarády při dětských hrách baterkou, ale pak přijde na to, že mít vysílačku a telegrafní klíč by bylo to pravé ořechové. A tak jako správný táta shání telegrafní klíč. Sežene dva, drát a bzučáky.  Od kolegy z práce, z něhož se vyklubal  Vladimír OK1AFI. Od něj dostane pozvánku do klubu, kde vidí v jakém stavu se klub a kolektivka nachází.

    Vzhledem k tomu, že je aktivním  posluchačem, dnes se říká DXerem, zařazuje se do členské základny. Domnívá se, že bude moci využít své jazykové schopnosti a že se po dlouhých letech poslouchání zahraničních rozhlasových stanic bude moci věnovat i vysílání. Vypráví  členům klubu o tom že je veden ve  fan klubech a adresářích  různých světově známých  stanic, ukazuje QSL lístky z celého světa. Překvapuje znalostí šíření podmínek na rozhlasových pásmech, ukazuje propagační materiály stanice CBC (Canadian Bradcastin Corporation, dnes bohužel už nemají  českou zahraniční sekci,) materiály Radia China, Radia Izrael, lístky a gramofonové desky  za poslech ze Švédska, Německa  i  SSSR.

S překvapením zjišťuje, že tato činnost je mezi amatéry té doby prakticky neznámá.

    Na příští schůzku už se dostavuje se zednickou lžící a spolu s Milanem Alešem se dají do zednických prací. Jirka OK1JOK zatím někde vyhrabe dva radiátory a zprovozní  topení. Až dlouho potom se ukáže, že to byly nové radiátory   do nějakých kanceláří  tehdejšího  MěNV . No, žádný zločin, řekněte sami. Radiátory zůstaly v budově a nemuselo se za jejich instalaci platit!  Jen dohledat je, se nepovedlo a tak  byly z Agrozetu, což byl místní největší podnik, přivezeny jiné, na šedé slévárně se jich vyráběly tisíce. 

    Stěhování, malování, zedničina, topenařina, opravy nábytku…  Tyhle věčné činnosti spolehlivě zabijí jakoukoliv snahu o klubovou činnost. OK1KNI, tehdy před stěhováním zajišťovala i vysílání telegrafních textů pro amatéry v celé republice,  podílela se na spojovacích službách pro Škoda rally, vzpomíná na to i OK1CH, měli  i v koncesi  vyznačeno právo používat mimořádný výkon, texty z Roudnice se chytaly i v armádě a civilní obraně.  Na vysílání textů se podílel Mirek Hrubý, SO třídy „B“, pozdější  OK1FMH.

    Předsedou radioklubu se po odchodu Jirky OK1ARJ stává Vráťa Kylíšek,  jehož otec je náměstkem ředitele Agrozetu. Předpokládalo se, že budou vytvořeny těsnější vazby na tento největší podnik ve městě, které přinesou nějakou tu korunu do mizivého rozpočtu, který vytvářel OV SVAZARMU v Litoměřicích. Bohužel se tak nestalo a po delším období nečinnosti se Vráťa předsednictví vzdává. Vráťa, byl vlastně jen posluchač a k vysílací činnosti se příliš neměl.

    Klub je opět bez předsedy. A aby toho nebylo málo,  je vystěhován z budovy, přičinlivý správce budovy zjistil, že mu svazarmovští  borci opravili i zbytek bývalých šatlav a je z toho další vyhazov. OK1KNI dostává od  přejmenovaného Agrozetu, nyní Roudnických strojíren a sléváren (ROSS) domeček u zděného oplocení se vchodem z Kratochvílovy ulice. Dnes tam stojí Billa. Dříve přízemí obývala závodní milice a v patře bydlel nějaký pan Paul. To je snad Vráťovou zásluhou, že to dopadlo alespoň takto. Dnes se Vráti už nezeptáme, zemřel (2008) v 56 letech. Klub tak zažil své šesté stěhování.

    Domek je v přízemí neobyvatelný a tak se OK1KNI usazuje v patře.