EXPEDICE ŘÍP 2002

Tato aktivita nespadá přímo pod  ex OK1KNI, ale souvisí s rádiem, byť "pouze" CB. Vlasta OK1DNQ pod svojí CB značkou Vlasta Tučňák Záluží zde popisuje jednu velmi zajímavou akci v oblasti rádiového vysílání a to Expedice Říp 2002 z lokátoru JO70DJ, která by neměla úplně zapadnout. Autor článku OK1DNQ zde způsobem, který je mu vlastní, popisuje vznik nápadu a průběh akce. Příjemné čtení přeje

OK5AMA

Pro úplný pohled přidávám několik externích odkazů účastníků :

https://www.cbdx.cz/clanek159-expedice-rip-2002-posledni-pripravy-dnes-v-poledne-zaciname.htm

www.cbdx.cz/clanek151-expedice-rip-2002.htm

cb.kkp.cz/clanek164-expedice-rip-2002-fotky-z-prubehu-akce-patek.htm

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stručný úvod

Kdo ví jak to vlastně přesně začalo, ale každý dobrý nápad se rodí většinou z nějakého povídání a z úvah co by bylo, kdyby….

Tak i všechno následující dění začalo klíčit v debatě o tom co síbíčkáře zajímá, také

o expedicích na zajímavá místa a nonstop portejblech.

Věta, která naši akci začala už asi nikdy nebude rekonstruována přesně, ale byla asi v tom smyslu, že by jsme se měli také o něco podobného pokusit a nejlepší doba bude asi tak o velikonoční svátky, protože je dlouhé volno.

Zajiskřilo to a nastal ten pravý zkrat. Tomáš Roudnice a Vlasta Tučňák Záluží už nepustili příležitost z ruky. Začalo se rýsovat něco, co může dát dohromady jen parta nadšenců, padaly návrhy na to, kam jet, jaké zařízení a antény sebou.

Ve večerních kolečkách se objevilo dalších pár fandů a tak se narodil nápad podniknout všechno ve velkém stylu a vyjet ve větší partě. Padl návrh sejít se jako neformální společenství u dobrého piva a pokusit se všechno usadit do reálné podoby. Na prvním sezení v příjemné hospůdce se sešlo neuvěřitelných 23 lidí z nejbližšího okolí a ti dva výše jmenovaní a anténou nejvíce praštění předložili poněkud učesanou verzi původního návrhu.

Zřejmě v pravou chvíli, protože všichni byli pro.

Začalo se rodit něco, co není často vidět, spolupráce bez jakékoliv organizace, IČA a předsednictva.

A protože se v celé partě pevně usadil duch týmové práce, padaly už konkrétní připomínky, návrhy, Tučňák nestačil zapisovat a servírka nosit pivo a talíře s jídlem.

Na papíru se rýsovaly dvě desítky jmen s čísly mobilních telefonů, mailových adres a dalších kontaktů. Poprvé zaznělo, že se složíme na náklady, seženeme sponzory a nonstop portejbl se pokusíme zapsat do Guinessovy knihy rekordů, seznámíme okolí s tím, co vlastně ti síbíčkáři dělají, to všechno nám dostupnými prostředky.

A už to jelo.

Sehnat si podporu našeho senátora pana Bárty, se povedlo lehce, celá věc ho zajímala. První sponzoři se ukázali s nějakou tou tisícovkou, za pár dní už jsme měli závratné čtyři tisíce a příslib Allamatu, že dá taky tisíc a propočet, kolik to hodí až vybereme mezi sebou ukazoval, že by to všechno kupodivu nemuselo chcípnout na peníze.

Mobilní sítě a internetové propojení ožily, za 14 dní už přinesl Tomáš hrubou kostru jak by to mělo vypadat na kopci, definitivně rozhodnuto, že se pojede z Řípu a současně se vyzkouší dlouhodobým provozem jakže je to tou známou geomagnetickou anomálií tohoto kopce, která se projevuje zřetelně v jiných pásmech například na „dvoumetru“.

Závěr druhého „organizačního zasedání“ obstaral Pepa Hoštka se svou kytarou a všichni se rozešli shánět materiál, který slíbili dodat.

Předposlední výjezdové sezení bylo výjezdové spíše jen pro skupinu „Lovožer“, která přijela posílit naše řady, protože se ukázala nutnost nahrát spojení na magnetofon jako doklad k registraci rekordního vysílání.Pro neznalé uvádím, že zkratka nemá kupodivu nic společného s jídlem, jak by možná někoho napadlo při pohledu na některé z fotografií průběžně pořizovaných.

Parta z Lovosic a Žernosek (proto Lovožer) se připojila zcela nenásilně a o klucích z Litoměřic to platí rovněž.

A už jsme v tom jeli skoro všichni aktivní z okresu, tiskem proběhly první zprávy, organizátoři poprvé konstatují, že to bude „sakra velkej knedlík“. Sehnat povolení k výjezdu na Říp od místně příslušného Obecního úřadu dostal na hřbet Tomáš, paní starostku obce Mnetěš zřejmě okouzlil rozcuchaným plnovousem, ale už nestálo nic v cestě vjezdu za zákazovou značku… Přidal k tomu ještě pohovor se správou majetku pánů Lobkowitzů a bylo vystaráno.

Den před vypuknutím akce se všichni scházejí na místě činu,přijíždějí někteří sponzoři, kteří si vymiňují, že zůstanou v anonymitě. Jak vzácný postoj v současné době, poznamenává Vlasta Tučňák a už se kontroluje, zda všichni dodají co slíbili, kdo postaví antény, kdo stan, zda je kabel dost dlouhý a tisíce maličkostí. Pak se tradičně čte, aktuální povídku vždy dodá Tučňák, tentokrát je na téma „Proč nemají síbíčkáři peníze“ a tvoří vlastně úvod k účetní zprávě.

Zpráva konstatuje, že náklady budou vyšší než se čekalo.Do ticha, které nastalo po tomto konstatování se ozval Karel Štětí a s nonšalancí jemu vlastní pravil: “Zbytek doplatím!“

Záchrana v pravou chvíli, pecka, že Tučňákovi až zaskočilo a už se ozývá Hugo Záluží a další že dobrovolně zvedají své příspěvky o 100%.

Chvíli to vypadá jako „Národ sobě“, ale za chvíli už všichni v chladném odpoledni obhlížejí terén, kam se co postaví.

Na zbytcích ohniště kde se po minulé sezóně pálily odpadky je loňské listí, tady bude stát stan pro amatéry, kteří podpoří naši snahu vysíláním na krátkých a na VKV, musíme dostát slibu starostce, že použijeme jen zpevněných cest, antény na CB budou trochu mezi stromy a směrovka bude jen tak daleko od aut, aby nechytala o větve při otáčení.

Trochu starostí je s kotvením, kolíky tu do čediče prostě nezatlučete, ale pomůžeme si vázáním ke stromům tak, aby to nevadilo návštěvníkům kapličky a turistům.

Rozhodnuto, vracíme se do teplé hospůdky, obsluha vzorná, ceny přiměřené a za chvíli opět zní místní hymna síbíčkářů. ….“pojď sem, ty rádiovej panici, ukážu ti svou přijímací stanici…. Ta je naladěna stále….“, zní Pepova kytara i hlas.

DEN D – Čtvrtek

Dlouho před stanoveným srazem na kopci už všichni nakládají potřebné a z různých míst okresu se k legendami opředené hoře sjíždějí auta účastníků, šplhají do kopce, v jednom autě je v provozu kamera, v hledáčku poskakuje cesta, která jakoby se chtěla vyhnout nevídané zátěži. Mezitím Tučňák odevzdává v Roudnici na Policii ČR kopie povolení k výjezdu na Říp, což se později ukáže jako velmi prozíravý čin.

Všichni už ví co kde bude stát, odposlechová Barča, rozuměj starý Barkas, je na místě už od předešlého dne, do Barči se stěhují papíry, baterie, magnetofon a velká krabice pásek, zářivka, stanička a další nezbytnosti, mezitím Vroubek Rohatce mistrovsky zaparkoval čumákem do lesa, ale stále ještě na kamení. Š 1203 stojí jedním kolem v díře, hééj rup; a už se pod kolo nastěhovalo pár placáků a hlavní pracoviště je téměř vodorovně.

Ke slovu přicházejí i další Vroubkova udělátka a za chvíli stojí vedle auta stožár i s anténou vše bez jediné kotvy, protože ze střešní zahrádky vykukují dva mazané úhelníky s kloubem ve kterém je oko pro stožár. Nikde zádný úvazek a špagát. Chytré, co?

Dorazil Tučňák s Milanem, jinak OK1URO, ze škodovky se kouří a odněkud kape voda, vypadá to na hadici, ale naštěstí to jen silně vaří.

Jde to ráz na ráz, nejdřív stan, spíš garáž na větší auto, smontovat směrovku na dva metry, našroubovat rotátor, kus drátu do lesa jako LW pro kraťasy a vtom se ozývá další vrčení nějakého vozu a ejhle, jsou to dvě auta televizního štábu Primy. Domlouváme se s redaktory jediné TV stanice, která zareagovala na naše oznámení úmyslu pokusit se o světový primát.

Všichni makají jako by měli dostat prémie, redaktorům předvádíme co to dělá s kompasem a ti nevěřícně koukají na ručičku, která v jistých místech ukazuje čistý sever, ale na jihu!!! Půjčují si někde buzolu a opět je to stejné. Pořizují záběry ze stavby antén, krátké rozhovory a pak balí nádobíčko.

Ve shonu se pomalu zapomíná na nepochopitelné jednání jednoho bývalého síbíčkáře(Jirka Říp), který vyváděl jako by mu Říp patřil, zapisoval si espézetky aut a neustále

se sháněl po někom kdo celé akci velí. Po zjištění,že s námi asi nehne, že mu nebudeme ani nic vysvětlovat a ukazovat povolení, omezil se na občasné opruzování a nakonec se vydal do své boudy, kde spíš než prodeji vstupenek do kapličky se věnoval svým suvenýrům.

Naštěstí se už nikdo jemu podobný nenašel a tak jsme dospěli ke dvanácté hodině.

Mezitím se dostavil Milan Allamat a věnoval ručku té stanici, která naši expedici udělá z největší dálky. Ručka se hodí vždycky. Pro ty kteří splní podmínky pro udělení diplomu za to, že s námi naváží spojení každý den, je k dispozici 7/8, ta se vylosuje pro jednoho z nich.

Na dvoumetru se už jede, ale je čtvrtek, všední den, poledne a převaděče zejí prázdnotou.

Ve 12 našeho času se pod praporem nad vysílacím stolkem poprvé ozývá:

„na kanále pracuje expedice Říp 2002, nadmořská výška 460m a náš lokátor je JO70DJ.

Po odklíčování je na pásmu ticho, operátor konstatuje, bude to leháro, stanice přijdou večer a klidně opakuje výzvu.

Na konci první minuty se z éteru ozval jako první Jarda Bohnice z lokátoru JO70FD 30km dálka a už se ozývá Luděk Kocanda, kanál se zaplňuje a spojeníčka naskakují jedno za druhým, zatím to jde, průměr jedno spojení za dvě minuty.

Během druhé hodiny se průměr zvyšuje a kolem od 16 do 17 to jde prudce dolů, naštěstí se statistická křivka, kterou sledují zapisovatelé, rovná a po 18 hodině jde strmě nahoru. Před 18 hodinou v regionální zpravodajství Primy se objevil krátký šot o dění na Řípu a průměr spojení jde na zatím rekordních 50 spojení za hodinu. Druhý šot TV Prima je v hlavních zprávách a zájem o nás jde nahoru a jak se později ukáže, půjde o zájem trvalý.

Tomáš horečně pracuje na téměř online zpravodajství na https://cb.kkp.cz , kde to rovná Bohouš Česká Lípa a okamžitě exportuje do netu. Na jinou mailovou adresu se v té době stěhují pravidelná hlášení o stavu ionosféry a prognózy geomagnetické aktivity.

Narychlo dojednaná spolupráce, ale pak už po celou dobu vysílání se železnou pravidelností docházejí zprávy z Fyzikálního ústavu České akademie věd, oddělení výzkumu horních vrstev atmosféry, pracoviště Praha a Panská Ves, na táhle lahůdce se podepsali především ing. Pavel Tříska Csc a ing. Jan Šmilauer Csc.

Další spolupracovníci „hlídají“ počasí, celá ta mašinerie se přes všechno rozjela jako dobře promazaný tank a nabírá na obrátkách.

Počasí přeje a na kopci se objevuje senátor Bárta, popovídáme, zapíše se do knihy příchozích a s politováním konstatuje, že není více času a věnuje se skupině dětí, kterou na Říp vytáhl na jarní výlet. Dostává se jim vysvětlení cože to ti lidi dělají a tak přibylo těch, kteří už ví co je to CB. Jinak se pro ostatní nabízí ke studiu informační panel propagující CB vysílání s vtipným komentářem. Ten je dílem studentů Střední odborné školy pro grafické a obalové techniky ve Štětí.

Děláme spojení za spojením, v dlouhé řadě volaček poznáváme i některé držitele OK značky, jako první se ozval OK1TAO , Ota z Kamenných Žehrovic,dalším je OK1EM Eda Litoměřice, spojení přibývají a tak se operátoři a zapisovatelé mají co ohánět. Jára Štětí věžáky loví v šumu co se dá, Petra Žernoseky láká stanice svěžím sopránem.

Ve 20:00 to první směna balí a nastupuje druhá, do Barkasu se usazuje Milan Brocno, k záznamu Milan Libínky, operátor je Míra Vědomice, zapisuje Ládin Židovice, techniku sleduje Vroubek. Do rána se vystřídají, ještě netuší, že o půlnoci zapíší 384 spojení za 12 hodin s průměrem 39,01 km na spojení a celkovou překonanou vzdálenost 14983 km.

O půlnoci zapisují do deníku nový den a spojení číslo jedna.

Do ráno do 8:00 kdy se střídá jich zmáknou ještě skoro třistapadesát.

V éteru to vaří, volají nás kamioňáci, zdraví nás i jindy zatvrzelé ženské hlasy z taxíkařských dispečinků.

Zdá se jakoby si všichni vzali v práci dovolenou,spousta mobilů dělá opakovaná spojení a tak se ráno předává horká tužka a vysezený dolík na obou pracovištích.

Pátek 29.3.

Přes noc byla poměrně zima, zjišťují se první nedostatky, dolů se zatím nesváží nic, spíš naopak. Denní směna, Tomáš, Jezevec, Jára Věžáky, Míla Štětí, a technici Jirka s Honzou Roudnice, přivlekla na kopec i perfektní kamínka s ventilátorem, Satan Podlusky zapůjčil třicetimetrový kabel s několika zásuvkami, vše na perfektním plastovém bubnu, aby se rozbočené kabely nepletly pod nohy. Během provozu se uklízí, Ládin Židovice někde „splašil“papírový soudek a dodělal na něj víko, na stolku mezi oběma auty se objevila kasička do které jsme vhodili z vlastních kapes pár bankovek a tak se odstartovala sbírka pro místní domov důchodců. Když už jsme tady, tak ať je za námi vidět kus práce, konstatuje kdosi.

Odpoledne likvidujeme z hospůdky počítač, nechceme překážet provozu a turistům, kteří vylákáni pěkným počasím a velikonočním volnem, obléhají pípu přímo v hejnech. Jak nám bude později chybět každé spojení, které bychom zapsali přímo na kopci si zatím neuvědomujeme, laptop by se hodil, ale nikdo z nás nic takového nemá.

Den proběhl v pilné práci, na kanále stále stojí fronta, takový zájem nás samozřejmě těší.

Se soumrakem se střídá směna, provoz nabral obrátky a nás jedině mrzí, že není k dispozici videokamera. To proto, že bychom nafilmovali displej staničky, po odklíčování se beznadějně zasekává „S-metr“ na 59+20, z reproduktoru se ozývá změť hlasů a řada přijde hlavně na ty trpělivé, kteří chvilku počkají a dají volačku do poněkud volnějšího kanálu.

Nikdo nemá na nic čas. Všichni sedí jak přikovaní, není čas ani na hrnek kávy, servisáci si dávají čaj sami. Míra Vědomice si libuje jak to pěkně topí, na kabelové cívce si hřeje nohy.

Před půlnocí náhle zhasíná displej stanice a než se kdo naděje, je Š 1203 plná štiplavého kouře a cívka s kabelem se změnila v placku horkého plastu.

V mžiku jsou všichni venku, kabel letí na kameny, auťák se větrá a přepojuje se na nový kabel, opět je mezi auty kabelový guláš. Všichni si utírají čelo, stanička pracuje, dokonce nevypadly ani jističe, při vší smůle to dobře dopadlo.

Do rána je ještě daleko, kamínka jedou už jen na poloviční výkon a o půlnoci je zapsáno spojení s číslem 1163.

Sobota 30.3.

Dopoledne se nese v poklidu, pracoviště amatérů je tiché a opuštěné i přesto, že se jede WPX contest, ve stanu jsou připraveny logy s volačkami OL1F na KV i OK1OFF do velikonočního závodu. Leč, člověk míní a zaměstnavatel mění. Oba operátoři jsou odvoláni a tak až na několik dotazů kdy si budou moci udělat spojení se zajímavým prefixem(volačkou), se nic neděje.

Tučňák v skrytu duše doufal, že někdo z amatérů zavolá a nabídne pomoc, ale nikdo takový se nenašel…

Kolem desáté se prostranství začne zaplňovat nebývalým množstvím lidí, dole v aleji stojí desítky autobusů, to jen dorazili příznivci pana Pfeifra, léčitele, kterého si pamatujete možná i z obrazovky.

Shlédli jsme zajímavou léčitelskou show, zavřeli jsme okna u aut a tak nám nevadilo léčení a jim zase naše vykřikování do majku. Později se dostavil i sám hlavní aktér a kupodivu nám poděkoval za ohleduplnost a konstatoval, že se většinou setkává s jinými reakcemi.

Inu,tak už to chodí.

Kdo má čas postupně se zapisuje do návštěvní knihy v hospůdce, zanechali jsme tam zprávu o našem konání a podpisy. Do naší návštěvní knihy se podpisy moc nehrnou, lidé stojí v povzdálí, na nic se neptají a jen se dívají. To je ta česká povaha.

Jen tak namátkou, přijeli se podívat Hasič a Pavouk Zličín, Mattoni, David Boule Stará Boleslav, Roman Letňany, Krtek a Dumbo a Snoopy Kbely, Mělničtí Standa pivovar a Lucifer, Max Duchcov, Dodo Krč, Dejda 10, Sosnováci Honza s protiváhou, Petr Lužiny, Vodnice Hospozín a další. Ať nám prominou neuvedení, prostě by se nevešli.

Nejdelší kus světa k nám na kopec urazila Elizabet Margusson, Örebro Sweden. Přišla usmála se a popřála hodně štěstí a zmizela za svými kamarády, kteří obdivovali rotundu kousek za námi. Že by utajená švédská síbíčkářka?

Neděle 31.3.

Ranní zápis v deníku nás nenechává na pochybách. O půlnoci bylo zapsáno 1951. spojení. Ráno je jich už přes dva tisíce a čeká na nás velké překvapení.

Kolem 10:40 se na nás dostává kdosi z okáčů a sonduje co se to tu vlastně děje a že by kluci v Kanadě rádi věděli co je to tu za akci, protože něco podobného ještě na CB neslyšeli. Reagujeme tím, že se Tučňák přiznává ke své volačce OK1DNQ a ladí druhé rádio na 28.805 SSB.

Na anglické výzvy je mrtvo na třetí českou se hlásí VE3TN Honza (neskutečná klika!!) a po stručném dohovoru je naveden na 26.975 FM s tím, že se bude hlásit každou celou čtvrthodinu.

U majku se ho snaží zaslechnout Míra Pumpař, který poctivě každou čtvrthodinu volá Kanadu a „výzva na Ameriku!“ Mnozí se diví proč tu na Ameriku - česky.

Ve 14:36 se ze šumu vyloupne Honza Ontario 125 lokátor FN25JN reporty 44 a 45!!! Máme štěstí. A to pořádné. Zapisujeme do deníku 6299 kilometrů efemkou a se čtyřmi watty přes Atlantik. Padá tak další rekord a to v délce spojení a to ještě malým výkonem! Později se dovídáme na pásmu i z mailů, že se o spojení pokoušelo ještě několik stanic z Honzova okolí. Marně. Honzových 300W a tříelementový beam (směrovka) v horizontálu udělaly své.

Tomáš odeslal QSL alespoň a prozatím mailem.

Operátoři začínají být unavení, množí se chyby a tak každý s chutí leze z auta, někdo na cigáro, někdo na pivo. Noční směna nevěří tomu co se na pásmu děje, spojení se sypou jako hrášky a o půlnoci se v deníku objevuje číslo 2799 a hodiny skočí do apríla.

Milan Brocno se potichoučku přiznává, že měl divný pocit kolem žaludku, že to snad ani nemůže vyjít, teď už věří, že to dobře dopadne, máme před sebou necelých 12 hodin do stovky a 19 do půlnoci.

Pondělí 1.4.

Na internetu se objevují další desítky fotek, Tomáš osciluje mezi Řípem, počítačem a domovem, naspí se toho opravdu málo, nikdo si nechce nenechat nic ujít a tak se ráno scházíme v plné sestavě. Kolem poledne likvidujeme stan, balíme antény na KV i směrovku na VKV, OK1URO našlape škodovku materiálem a mizí zase do práce a k rodině.

Náhle se něco děje, je slyšet: “Vlasto, volá nás Skotsko, pojď mu něco říct! Vlasta ze sebe rychle sype základní informace, Here is CB expedition two zero zero two ,Říp hill, reporty, lokátor, Protistanice je zřemě zaskočena svižnou angličtinou a po pokusu o komunikaci nakonec sděluje „ I am not realy Scotland , I am April“,Vlasta se řehtá na celé kolo, a kontruje „It’s vonderfull joke, bat here not April, wee are possible expedition! „ K fóru se doznává

Standa Kladno, se smíchem se loučíme. Vypekl nás, holomek, ale na druhou stranu, byli jsme pohotově v akci, co kdyby to bylo pravé Skotsko. Nakonec po včerejší Kanadě by nás to ani nepřekvapilo.

Po poledni se na kopec vyšplhala malá kolona aut, v mžiku jsou vyloženy vozíky a k rotundě se sune vláček vozíčkářů. Z nápisů na autě je zřejmé. že se jedná o paraplegiky z Prahy. Po prohlídce se sunou kolem nás, zastavují a vyptávají se, o co že to tu vlastně jde.

Podrobně vysvětlujeme a jeden z těch, kteří se o vozíčkáře starají se ptá, jestli by mohl i on takhle vysílat. Odpověď: ano a tak se k překvapení poslouchajících ozývá na kanále poděkování za předvedenou ukázku a pozdravy od vozíčkářů. Tak i tohle je CB!

Uklízíme kolem aut, balíme barču, kde se dotáčí poslední zbytky magnetofonových pásků. V 16 hodin dostáváme první varování, blíží se k vám čelo bouřkové fronty, srážková činnost za hranou oblačnosti je značná.

Zalitujeme, že jsme ten ohromný stan poslali dolů a rychle strkáme kabely pod auta aby nenamokly koncovky, od západu se obloha jen černá a práskání vzdálených výbojů trhá bubínky. Čekáme. Další hlášení lokalizuje frontu těsně u Řípu a teprve nyní se dovíme jak je to s touhle lokalitou. Fronta se zastavuje. Prší od nás necelé dva kilometry, ochladilo se a kolem je lehký opar, praskání ve sluchátkách přechází v jednolitý šum. Nikde ani stanice, když vyšroubujeme anténu z příposlechu, poskakují na konektoru drobné jiskřičky. Šum a nic víc. Po skoro čtvrthodince se všechno mění, na praskot, ale nikde ani živáčka, letmý pohled na displej, voláme na trojce, tam ani noha, přepnout, na dvojce už stojí fronta stanic, oznamujeme sto hodin nonstop .

Venku před autem je sláva, lítají zátky ze šampaňského, které vykouzlil Honza Záluží, Tučňáková krájí síbíčkářský dort, ten věnoval Satan, Nejmladší operátorce, Káčátku Podlusky, která s námi měla spojení je předávána cena, jak jinak než kvákající plyšák, žlutý kačer.

Operátoři zvolňují tempo, co chvíli se ozývají díky všem, kteří byli s námi po všechny ty hodiny, Milan Libínky to formuluje větou: “Kdybyste tu nebyli s námi, my by jsme tu nezažili to, čeho jste teď svědky.“ Ukázali jste sobě, nám i jiným, jaká jste fantastická parta.“

„Moc vám děkujeme!“

Balíme všechno co se nebude potřebovat, rveme to do aut, vážeme na střešní nosiče, stahujeme vlajku a v šeru stojí už jen jediná anténa. V Barče už je tma, je plná různých věcí, kdesi dole je i ona placka, která zbyla z kabelu. Kolem je uklizeno, jen zátky ze šampusu jsme jaksi nenašli. Několik aut sjíždí dolů a zůstává jen parta co vydrží do půlnoci a sklidí i to, co zbylo.

Už za tmy se Hugo ujímá volantu a jako poslední sjíždí dolů. Reflektory vykrajují ze tmy silné buky a na čedičovém kamení se blyští večerní rosa.

Za námi zůstalo už jediné světýlko, doma už se jen monitoruje, co kdyby bylo něco potřeba, o půlnoci se hlásí jako poslední Dodo Krč a celou akci odtroubí.

Poslední poděkování letí do éteru, naposledy zní “ tady je Expedice Říp 2002 z lokátoru JO70DJ, kamarádi a přátelé děkujeme vám za přízeň, kterou jste nám po celou dobu věnovali. Mnozí z vás překonali sami sebe, díky…“

Na posledním listu deníku je zapsáno číslo 3605

Na kanále je náhle poklid, několik stanic tu debatuje o právě skončeném maratónu a když i ony skončí zůstává ve sluchátkách jen šum, šum prostoru ve kterém se setkávají naše hlasy,myšlenky i srdce.

© Vlasta Záluží