Kdy přesně se radioklub stěhoval do svého už čtvrtého stanoviště v budově bývalé měšťanské školy se zjistit nepodařilo, ale na jaře v roce 1957 nebo 1958, je radioklub objeven právě tam, v přízemí u tělocvičny .  V prostorách  mezi chlapeckými a dívčími šatnami, jsou dvě místnosti pro uložení nářadí a žíněnek, v jedné z těch místností se nacházel dlouhý stůl s přístroji, anténa byla natažena ve velké výšce mezi křídly budovy, která má půdorys písmene E. V té střední , kratší  příčce je dodnes ona tělocvična.  Existuje pamětník, který se v tu dobu do města přistěhoval a přístroje  za  oknem v tělocvičně ho zaujaly. Tuto dobu, polovinu padesátých let částečně mapuje i legendární francouzský film s Jean –Luisem  Tritignatem, „ Kdyby všichni chlapi světa“. Hlavní myšlenkou je  záchrana rybářů na lodi, ve velké míře k záchraně přispějí radioamatéři.

    Když pak v místním kině Oko shlédl výše zmíněný film, zájem o tento obor přerostl do takové míry, že mu zůstal celý život věrný a jen shodou okolností  nezůstal v rozměrech radioamatérského koníčka , když se více jak deset let radiovým spojům a technice věnoval profesionálně.

    Z této školy, známé mezi roudničáky jako měšťanka, nebo také  „U Jelena“, podle jména ředitele, se radioklub stěhuje do budovy MNV, městského národního výboru, jak je patrno z razítka na blokovém schématu,  klubová stanice jezdila na německý letecký vysílač SK-10. Razítko a datum dokládá rok 1960.

    V budově byl i Okresní výbor Svazarmu, kde bylo středisko předvojenské přípravy branců, kancelář a  ještě dlouho po zrušení okresu Roudnice n.L.  v roce 1960, stála u zdi v radioklubu modrá plechová cedule s nápisem OV Svazarmu.  ONV (Okresní národní výbor), byl v budově nad radnicí, do které se vcházelo z tehdejší  Leninovy ulice, dnes je to ulice Riegerova.   Budovy jsou  spojeny visutou chodbou a tak se jedná o architektonickou zajímavost, vejdete z chodníku  z ulice Riegerovy a sejdete schody dvou pater a jste opět na chodníku, tentokrát na náměstí.  V této budově radnice dostává radioklub místnosti  a je  zařazen  pod Aeroklub  Roudnice n.L. , kde zůstává organizačně až do poloviny sedmdesátých let.

OK1CH vzpomíná

    Protože si nemohu uvědomit kdy jsem poprvé vstoupil do radioklubu OK1KNI musím začít rokem 1962, kdy jsem se oženil do Roudnice.  Radioamatérem jsem byl už od roku 1957,(16 let) kdy jsem získal v Brně vysvědčení RO.  V Roudnici jsem pak na nějakém přijímači slyšel radioamatéra jehož volačku si nepamatuji, ale jmenoval se Jarolím.  Křestní si nepamatuji, ale jeho prostřednictvím jsem se pak seznámil  s AFI, který byl ZO (zodpovědným operátorem) a následně s radioklubem, jehož členem byl ještě OK1VIO – Václav Ečer, hospodář, či skladník materiálu klubu. Dále OK1BW – pan Bauer, šéf policie.

    Radioklub tehdy sídlil na náměstí v budově radnice v prostorách bývalé věznice -3 místnosti.

    Zmíněný  pan  Jarolím  se po krátké době pak přestěhoval do Prahy.  Do radioklubu  pak přišel ještě OK1ARJ- Jirka Šulc, důstojník  armády.  Nedovedu si vybavit v kterém roce se toto odehrálo.  Radioklub neměl žádné vysílací zařízení,  jenom Rx,  Lambdu V.  Proto OK1ARJ postavil 10W vysilač pro 1,8 a 3,5 MHz.  Jestli už měl Jirka v tuto dobu koncesi nevím, ale já jsem ji získal  1.6.1965. Činnost klubu nebyla  žádná, protože ani OK1VIO ani OK1AFI a OK1BW už vůbec, žádnou činnost nevyvíjeli. Proto jsme se s Jirkou snažili v těchto skromných podmínkách trochu vysílat.  Nevím v kterém roce jsem se pak stal „předsedou“ radioklubu a tím pádem i členem Okresní rady radioamatérů v Litoměřicích. Došlo tak k zviditelnění našeho radioklubu na okresní úrovni Svazarmu, pod kterým tato činnost probíhala. Nejen na základě pokynů ze Svazarmu, ale i naším přáním bylo tuto radioamatérskou činnost více rozšířit mezi mládež a případné další zájemce. Proto se udělala jakási náborová akce a výsledkem bylo asi 10 účastníků kurzu telegrafie a radiotechniky z řad mládeže. Učitelem telegrafie jsem byl já a možná i ARJ a techniky  AFI a přes fyziku byl zapojen pan učitel Filip. Po této náborové akci přišlo do radioklubu i několik dospělých mužů, ale nevím, jestli to byli otcové chlapců z kurzu anebo samotní zájemci o tuto činnost. Každopádně vím, že dlouho v radioklubu nesetrvali. Nevím v které době se zapojil do činnosti Mirek Hrubý, protože ho nedovedu nikam zařadit. Noví pánové jsou na fotografiích z letiště, kde se konala opakovaně akce aeroklubu „Modrá sobota“. Na této akci se předváděl jak provoz na radiostanici, tak ukázky „honu na lišku“. Z účastníků kurzu v radioklubu pak vzešli dva závodníci v „honu na lišku na celostátní úrovni, kteří se stali i Čs. reprezentanty po boku OK1DRM. Byli to: Jirka Kuchta  dnešní OK1JOK a Mirek Kubík, který se aktivním radioamatérem nestal a žije  mimo Roudnici. Radioklub kromě místních tréninků  uspořádal i okresní soutěž v „Honu na lišku“ v okolí Řípu se závěrečným občerstvením v hospodě v Krábčicích.

    Zapomněl jsem dodat, že ty místnosti radioklubu bylo nutné nejdříve zkulturnit a vybavit, aby tam bylo  možné vzít ty školáky. Byla to vysílací místnost, dílna a učebna. Radioklub byl organizován pod zákl. organizací Aeroklubu, kde měl i své nevelké finanční konto.

    Aby radioklub mohl fungovat na pásmech trochu na úrovni, tak jsme koupili  TX  SSB i pro vyšší pásma od OK1AVU z Ústí n/L. Vysílalo se s ním i na „Modré sobotě.“ Od Svazarmu jsme pak měli i nějaký malý vysilač nebo TRX, ale nevím jestli to byla M160 nebo něco na SSB. Později jsem už nevím kde, sehnal velký profesionální vysilač s označením asi KUV 05 nebo podobně. Představa byla předělání pro amatérské vysílání, ale tuším, že do mého odchodu z Roudnice k tomu nedošlo a byl to asi nakonec krám na obtíž. Jednu dobu jsme z radioklubu vysílali cvičné telegrafní texty, ale nemělo to dlouhého trvání pro naši pracovní zaneprázdněnost. Moje představy po získání různých vyřazených věcí od jiných složek nebylo vždy možné naplnit. Přesto si myslím, že moje činnost v radioklubu od roku 1962 do mého odchodu v roce 1974 nebyla úplně marná. Nemám podrobnějších zpráv, jak radioklub fungoval později, ale vím že musel z radnice odejít a nakonec snad byla činnost umrtvena.

    Ještě si vzpomínám na rok 1968, kdy jsme měli starosti s úschovou vlastního vysílacího zařízení před policií a ruskými vojáky. Nakonec schovávání bylo zbytečné, ale na klubu tehdy ještě myslím nic nebylo.

    Poznámka autora: V dobových seznamech amatérů je možno zjistit,kdo „koncesi“ měl, ale callbooky z té doby byly značně nepřesné. Vedoucím operátorem byl v roce 1960 Jindra Křivánek OK1ABI , který se později  v roce 1967 objevuje v callbooku s bydlištěm Most Meziboří. OK1VIO tam například chybí jakož  i  OK1BW Jaroslav Bauer, který je k dohledání  už v callbooku v roce 1958.

    VO OK1KNI se stane po Jindrovi OK1ABI Vladimír OK1AFI. Je vidět že vzpomínky pamětníků jsou ne vždy úplně přesné. OK1AFI dostává pozvání ke zkouškám až v roce 1961.